Zajištění dýchacích cest
Průchodné dýchací cesty patří mezi klinické priority číslo jedna. Pokud je problém v dýchacích cestách, nemůže být efektivní dýchaní a oběh.
K základním dovednostem každého záchranáře patří manévry ke zprůchodnění dýchacích cest a ventilace pacienta. V této kapitole je uveden přehled nejdůležitější postupů a pomůcek v souvislosti se zabezpečením dýchacích cest.
Úkol: Jak poznáš pacienta vyžadující zajištění dýchacích cest?
Zhodnocení dýchacích cest a adekvátnost spontánní ventilace představují dva základní kroky (tedy A + B) v ABCDE algoritmu. Na tomto místě se budeme soustředit na praktické aspekty:
1. Při prvním kontaktu s pacientem, který zkolaboval nebo se závažně zhoršil, zjisti, zda pacient reaguje a dýchá.
2. Pokud pacient nereaguje a nedýchá normálně, postupuj podle algoritmu pro rozšířenou resuscitaci (viz algoritmy).
3. Nauč se rozlišit lapavé dýchaní (gasping) a normální dechy.
4,. Všímej si známek respiračního distresu = zatahování jugula, supravetrikulární oblasti a mezižebří, dále tzv. stridoru (typický inspirační zvuk u obstrukce velkých dýchacích cest), souhyby nosních křídel, pohyby hrtanu směrem k hrudníku.
5. V případě podezření na poranění krční páteře vyvaruj se záklonu hlavy.
6. Zkontroluj, zda není přítomno poranění dýchacích cest nebo cizí těleso.
7. Zkontroluj pohyb hrudníku během dýchání. Pokud není, je vše jasné - pacient má zástavu dechu.
8. Použij fonendoskop k poslechu. Jestliže má pacient dýchací pohyby, ale nic neslyšíš, tak se pravděpodobně jedná o obstrukci dýchacích cest.
9. Pokud pacient nedýchá nebo dýchá nedostatečně, je třeba provést manuální manévry ke zprůchodnění dýchacích cest a zahájit prodýchávání pacienta samorozpínacím vakem s obličejovou maskou.
Úkol: Jaké znáš metody pro zajištění dýchacích cest?
1. Zajištění dých. cest bez pomůcek
Mezi základní a rychlý manévr manuálního zprůchodnění dýchacích cest patří dvojitý manévr, u kterého se provádí záklon hlavy a přesunutí brady.
Trojitý manévr se skládá ze záklonu hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření úst. K pacientovi přistupujeme většinou zezadu. Dlaně jsou položeny na líce pacienta, oba palce na bradě. Čtvrtý a pátý prst jsou umístěny za úhlem dolní čelisti.
2. Zajištění dých. cest s pomůckami
K dispozici jsou různé druhy ústních a nosních vzduchovodů v různých velikostech. Role všech typů vzduchovodů jsou: 1) nemožnost prodechnutí pacienta obličejovou maskou i přes správně provedené manuální manévry, 2) zapadaní jazyka u pacienta s poruchou vědomí, 3) obstrukce dýchacích cest.
3. Supraglotické zajištění dých. cest
K supraglotickému zajištění dýchacích cest se používají prostředky různého typu od různých výrobců: laryngeální masky (LMA), laryngeální maska LMA Supreme, laryngeální roura další.
Jak na zavedení laryngeální masky (LMA)? Samotné zavedení masky provádíme z pozice za hlavou pacienta při mírném záklonu hlavy (nezaklánět při poranění krční páteře). Doporučená je lubrikace zadní stěny masky. Masku postupně zavedeme po tvrdém a měkkém patře dostatečně hluboko tak, že cítíme jasný odpor. Nafoukneme manžetu laryngeální masky. Pozici je nutné ověřit auskultačně. Pokud je něco v nepořádku, masku vytáhneme a postup opakujeme. Je nutné zvolit správnou velikost LMA. Pro muže se nejčastěji používá velikost 5 a pro ženy velikost 4.
Indikace použití jsou nemožnost prodýchávání obličejovou maskou se samorozpínacím vakem, algoritmus obtížné intubace, efektní výkony v celkové anestezii, nutnost invazivního zajištění dýchacích cest.
4. Základní metody pro oxygenoterapii
Prodýchávání pomocí obličejové masky se samorozpínacím vakem (slangově též ambuvak) je základní dovednost, kterou musí každý záchranář dokonale ovládat.
Indikace pro prodýchávání pacienta jsou situace, kdy pacient vůbec nedýchá anebo dýchá nedostatečně.
Jak na to? Otevřít dých. cesty trojitým manévrem. Přiložení masky na obličej. Uchopení masky palcem a ukazovákem = tvoří tzv. C-hmat. Tři zbylé prsty uchopí dolní čelist v hmatu, jenž připomíná písmeno E a provádíme kompresi vaku (důležité je zaměřit se na frekvenci a míru stlačování). Nezapomenout připojit vak ke zdroji O2.
Co dělat, když je prodýchávání neefektivní? Změnit velikost masky. Změnit polohu masky. Podložit zátylek pacienta. Prodýchávat ve dvou. Více přitlačit na masku. Použít pomůcky pro zprůchodnění dýchacích cest.
K dalším pomůckám patří kyslíkové brýle nebo ventimaska.
Podívejte se na video: získáte tak lepší představu o tom, jak se provádí prodýchávání ambuvakem. Video dále obsahuje ukázku vzduchovodů a supraglotických pomůcek.
5. Orotracheální intubace
Orotracheální intubaci může provádět pouze kvalifikovaný zdravotnický personál, který má speciální výcvik a zkušenosti.
Mezi indikace k provedení orotracheální intubaci patří ochrana dýchacích cest u pacienta s poruchou vědomí. Uvolnění obstrukce dýchacích cest nebo při hrozící obstrukci. Umožnění umělé plicní ventilace.
Mezi komplikace intubace patří intubace do jícnu, nesprávná poloha kanyly v hlavním bronchu, kardiodepresivní účinky, trauma v oblasti úst a hltanu.
Pomůcky k intubaci jsou laryngoskop (rukojeť a lžíce), endotracheální kanyla, zavaděč, bužie, Magillovy kleště, stříkačka, gel (Mesocain).
Podívejte se na video: získáte tak lepší představu o tom, jak se provádí intubace.
6. Chirurgické zajištění dýchacích cest
V situaci, kdy nejsme schopni pacienta prodýchávat obličejovou maskou ani zaintubovat, přichází na řadu chirurgické zajištění dýchacích cest. Konkrétně provedení koniopunkce. U tohoto chirurgického zákroku se provádí punkce ligamenta conica pomocí jehly. Pro koniopunkci slouží speciální set Quick Trach, který je k dispozici v sanitním voze.
Podívejte se na video: získáte tak lepší představu o tom, jak se provádí koniopunkce.
Zdroje:
MALÁSKA, J., aj. Intenzivní medicína v praxi. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2020. ISBN: 978-80-7345-675-7.
POLÁK, M. Urgentní příjem - nejčastější znaky, příznaky a nemoci na oddělení urgentní příjmu. 3. vyd. Praha: Grada, 2023. ISBN: 978-80-271-3506-6.
REMEŠ, R., aj. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN: 978-80-247-4530-5.