Hyperventilace

Definice

Za hyperventilaci se považuje zvýšená ventilace, která vede k poklesu pCO2 v krvi a k následnému vzestupu pH arteriální krve nad 7,4.

Klasifikace - psychogenní, organická a organická s psychogenní komponentou (např. akutní infarkt myokardu, astma bronchiole).

Příčiny - horečka, psychogenní (úzkost, panická ataka), sepse, metabolická acidóza, onemocnění CNS, intoxikace salicyláty.

Klinický obraz - dušnost, nutnost se dodýchnout, parestezie v prstech horních končetin a kolem úst, panika, tachykardie, malátnost, křeče, neklid, návaly pocení, pocit tísně na hrudi až charakteru anginy pectoris, průjmy, polyurie.

Diferenciální diagnostika - v PNP zaměřena na odlišení závažných stavů, které stojí za vznikem hyperventilace.

Iniciální opatření v PNP - rychlá anamnéza (rodinná, alergie, abúzus, léky, současné obtíže, rizikové faktory), opatření ABC (dýchací cesty, dýchaní, cirkulace), fyzikální vyšetření (TK, SF, DF, T, SpO2, 12svodové EKG), vyšetření jednotlivých orgánových systémů se zaměřením na celkové znaky = nejčastěji tachypnoe, tachykardie), i. v. přístup, při abnormálních hodnotách vitálních funkcí, především při hyposaturaci: oxygenoterapie.

Léčba hyperventilace v PNP - u psychogenně podmíněné hyperventilaci snaha o zklidnění a kontrolu dechů, dýchání do igelitového vaku, aplikace benzodiazepinů např. diazepam (Apaurin).

Zdroje:

MALÁSKA, J., aj. Intenzivní medicína v praxi. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2020. ISBN: 978-80-7345-675-7.

POLÁK, M. Urgentní příjem - nejčastější znaky, příznaky a nemoci na oddělení urgentní příjmu. 3. vyd. Praha: Grada, 2023. ISBN: 978-80-271-3506-6.

REMEŠ, R., aj. Praktická příručka přednemocniční urgentní medicíny. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. ISBN: 978-80-247-4530-5.

ŠEBLOVÁ, J., aj. Urgentní medicína v klinické praxi lékaře. 2. vyd. Praha: Grada, 2018. ISBN: 978-80-271-0596-0.

VACHEK, J., aj. Akutní stavy ve vnitřním lékařství. 2. vyd. Praha: Maxdorf, 2022. ISBN: 978-80-7345-746-4.